Stránky

články, poviedky, postrehy

články, poviedky, postrehy
články, poviedky, postrehy - trochu fejtónu, poviedok

utorok 27. decembra 2011

Cesta na Mont Blanc nabízí nový úkryt pro horolezce

http://www.designmagazin.cz/architektura/28844-cesta-na-mont-blanc-nabizi-novy-ukryt-pro-horolezce.html

Nový přístřešek pro horolezce na cestě Gervasutti na Mont Blanc
Italští architekti ze studia Leap nechali na jedné z nejtěžších horolezeckých cest na nejvyšší evropskou horu Mont Blanc postavit moderní až futuristický přístřešek, který nabídne horolezcům pod pilířem Gervasutti luxusní zázemí pro přečkání nevlídné noci. Obydlí je prefabrikované a stavělo se s pomocí helikoptéry dva dny.

Zdolat nejvyšší evropskou horu Mont Blanc, sahající do výšky 4 810 metrů nad mořem na území Francie, Itálie a Švýcarska, je dopřáno jen těm nejzdatnějším horolezcům. Jednou z nejtěžších cest má být až dvoudenní zdolání Gervasuttiho pilíře, který byl pojmenován po stejnojmenném horolezci, který pilíř v roce 1946 zdolal jako první avšak později zahynul ve sněhové bouři. Pod tímto pilířem vyrostl nový přístřešek, který dopomůže horolezcům k cestě na vrchol.
Nový přístřešek pro horolezce na cestě Gervasutti na Mont Blanc Nový přístřešek pro horolezce na cestě Gervasutti na Mont Blanc Nový přístřešek pro horolezce na cestě Gervasutti na Mont Blanc alpy-gervasutti-leap-factory-4.jpg
Nečekejte dlážděnou cestu neboť objekt, který byl nazván New Refuge Gervasutti, byl po částech prefabrikován v Itálii, vyzdvižen helikoptérou a do skalního masivu připevněn speciálním týmem, takže do dveří vedou jen ocelová lana. Přístřešek, jenž je první realizací studia ze série připravovaných úkrytů do nevšedních podmínek, má tvar tubusu připomínajícího kulatými okny ponorku. Dojmu dopomáhá i velké okno v čele nabízející panoramatický výhled do údolí.
Nový přístřešek pro horolezce na cestě Gervasutti na Mont Blanc Nový přístřešek pro horolezce na cestě Gervasutti na Mont Blanc Nový přístřešek pro horolezce na cestě Gervasutti na Mont Blanc Nový přístřešek pro horolezce na cestě Gervasutti na Mont Blanc
Obydlí sestavené z pěti buněk o celkové hmotnosti 2 500 kilogramů nabízí na 30 metrech čtverečních dobře izolované vstupní dveře, spaní až pro 12 osob ve třech patrech na sklopných palandách, kuchyni s vařičem a spižírnou, prostor pro posezení i elektrickou energii získanou z fotovoltaických panelů na střeše. Celkově se náklady vyšplhaly na 250 000 euro, tedy asi 6 300 000 českých korun.

Láska kvitne u každého druhu

Láska kvitne u každého druhu


Snímku zhotovil v Antarktíde fotograf Silviu Ghetie.

PORT LOCKROY, 14.12.2011 14:56 | TVNOVINY.sk
 
V chladnom počasí sa kolónie tučniakov držia čo najviac pokope, aby im bolo teplejšie. Tieto dva tučniaky na romantickej snímke sa však nepotrebujú tlačiť s ostatnými. Ich totiž hreje láska.
Nádhernú snímku zhotovil fotograf Silviu Ghetie (43) v prístave Antarktického polostrova Port Lockroy. Ghetie pochádza z Rumunska a najviac fotografuje ľudí, ale nemohol si nechať ujsť ani toto kúzlo okamihu počas expedície.
Na snímke vyzerajú tučniaky ako ľudia, ktorí sa držia za ruky a dívajú sa na seba zbožňujúcim pohľadom.

Horské túry včera, dnes a zajtra

Nejaký čas sledujem dianie v činnostiach na horách. Mám pocit, že sa časť mladej generácie príliš na hory „nenamáha“ a pri nejakých aktivitách ide skôr len o nejaký druh exhibicionizmu. Vidieť, že tu v mnohých prípadoch nejde o lásku k prírode, k poznávaniu rozmanitosti bytia, ale o presadenie svojho JA, značky svojich lyží, oblečenia. Pamätám sa na svoje začiatky v turistickom oddiele, kde som po dosiahnutí istých výsledkov dospel k názoru, že chcem ísť aj cestou nenalinkovanou, cestou bádania, tvorenia, pretože kreativita ma sprevádza v celom mojom profesionálnom živote. Patrili sme do skupiny, nazvem to, romantických turistov, horolezcov, jaskyniarov. Nevyhľadávali sme chaty, tobôž hotely, cesty boli náročné, dlhé, so všetkým tým, čo k tomu patrí, teda stravou, matrošom, na svojom chrbte, bivakmi. Vyrábali sme si skoby, za vklínence sme považovali zabrúsené matice, či vzácne vyfrézované duralové čoky. Sedačky sme mali šité z padákových popruhov či bezpečnostných pásov. Istilo sa na uzloch, slučkách, rozličných repkách, používali sa aj hasičské oceľové karabiny. Oblečenie zo šuštiakových fukíriek, naimpregnovaných sprejmi či mastené všeličím. Topánky kožené, lojom a včelím voskom impregnované „popradky“ či „botasky“ s vibramom. Stavbárske či motoristické prilby, neboli ničím výnimočné. Čelovky robené z bateriek. Boli sme vynaliezaví a svoje skúsenosti sme si navzájom odovzdávali. Pomáhali sme si s výrobou rozličných vymožeností, vedeli sme ako na to. Určite by si niektoré zaslúžili ocenenie ako priemyselný vzor. Ak sa niekomu pošťastil nejaký výrobok napríklad z Rakúska bol to frajer.

Už vtedy nastupovala generácia a neboli to výrazné vekové rozdiely, ktorej sa trocha pootvorili dvere, ešte pred pádom železnej opony a tak sa títo mohli pri svojich prvých túrach vyzbrojiť matrošom o ktorom sa nám len akurát snívalo. A zároveň namiesto našich „romantických“ túr nastúpili časy „hviezdicových“ túr realizovaných z jedného miesta, naľahko s nocľahom a pivom na blízkej chate. To hovorím o horolezectve.

Zdá sa, že sa nejako prevalilo aj do klasickej turistiky a realizácia viacdňových túr s presunom sa nejako pomaly vytráca. Už sa vyžadujú teplé postele, sprcha, večera. Je to na škodu, pretože pobyt v horách predstavuje aj určité odriekanie, za čo sa mu hory odvďačia nádhernými končinami, zážitkami. Ako keby sa ľudia nevedeli tešiť z vychádzajúceho slnka, z pohľadu na šantiace kamzíky či bacuľato nemotorné svište, fotkami dávajú najavo, že skôr dajú prednosť exhibičným záberom stojac vedľa vchodu hotela, aby sa s tým dalo popýšiť.

Je na škodu, že aj tí ľudia, ktorí idú do prírody strácajú potrebu si tu prírodu užiť plnými dúškami. Mám pocit, že nás „romantikov“ akosi ubudlo. Stretávam sa ešte s nimi asi priamo úmerne zo vzdialenosťou od civilizácie. Hovoria rôznymi jazykmi, ale chvalabohu majú spoločnú reč.